Stránky na kterých najdete vše co chcete...

Ahoj ahoj děkuji za vaši návštěvu

Games

Duke Nukem #2 - třetí dimenze

Tehdá ještě ne tak uznávaný radioaktivní svalovec se s přechodem do 3D stal nesmrtelným hrdinou a celý svět mu rázem ležel u nohou. Ale proč tomu tak bylo? Čtěte v druhé části našeho tématu!
Navážeme tam, kde jsme minule skončili – na situaci po vydání poměrně úspěšné hry Duke Nukem II. Právě někde tady totiž začíná příběh do té doby poměrně neznámé firmy 3D Realms, jejíž úkol pod křídly Apogee se sestával z vývoje (do té doby nepříliš rozšířených) 3D her. A všechno by šlo pěkně potichu a nenápadně, kdyby se ovšem po nějaké době nezačalo proslýchat, že má společnost na plánu něco velkého – něco, co by mělo úspěšně konkurovat Quakovi od ID Software. A to si pište, že takové prohlášení vyvolalo pěkně ostrou vlnu odporu všech skalních obdivovatelů Carmackova chystaného opusu. Postava Duke Nukema měla však tou dobou ve světě již poměrně slušnou základnu fanoušků, a tak po ohlášení, že hlavní postavou bude právě jejich oblíbený blonďatý svalovec, nastalo velké veselí. A pak, krátce před vydáním celé hry, vyšlo první demo. A svět se otočil vzhůru nohama. Hail to the king, baby!"

Popisovat mánii, která propukla po této pamětihodné události snad ani nemá cenu – buďto jste si to sami zažili nebo si to alespoň určitě dokážete představit. Tak jako tak – Duke zaplavil svět. Lidé se začali hromadně sbíhat do obchodů, následně domů k monitorům, honem honem sesíťovat své počítače a hurá na bezkonkurenční pařbu. Vlna pozitivních kritik zaplavila vývojáře ještě dříve, než vůbec stačili hru vydat, a když se tak 29.ledna roku 1996 konečně stalo, její úspěch již snad ani nemohl být větší. Nový letopočet, započatý tímto datem, se pro mnohé stal modlou a již 1.1.0001 AD (After Duke) se ze všech domácích repráčků řinuly dobře známé hlášky „Hail to the King, baby!“ nebo "Your face, your ass... what's the difference?". Ale co vlastně způsobilo tak masivní úspěch?
Dá se říct, že klíčem k tomu všemu bylo hned několik věcí najednou. Předně to byl určitě hlavní hrdina, kterého tou dobou miloval již nejeden PC hráč. Duke ve 3D byl navíc ještě drsnější, ještě vtipnější (tentokrát jsme mohli slyšet i jeho opravdický hlas, pronášející bezkonkurenční hlášky) a ještě kontroverznější. Konečně jsme tedy měli postavu, se kterou jsme se mohli skutečně sžít, což bylo u „němých“ hrdinů od ID o poznání těžší. Dále prostředí – pro mnohé bylo postapokalyptické LA o mnoho přitažlivější než temné vesmírné základny ovládnuté strašidelnými démony. A pak tu samozřejmě byly i populární striptérky, které jste mohli buď uplácet, nebo rozkopnout (také jste vždy nenáviděli ty, které k vám byly neustále otočené zády? =)). Ostatně, již od začátku byl Duke 3D koncipován pro dospělou část publika (což dětem ovšem nezabránilo, aby hru tajně pařily rovněž).

Ale je toho ještě mnohem víc, co dělalo Duke Nukema na svou dobu naprosto výjimečným počinem – od zbraní, přes různé vychytávky (např. jet-pack) a tuny skrytých bonusů, po skvělý Build engine (od Kena Silvermana), vysoce návykový multiplayer a silnou podporu modařské scény. Vezměme to tedy pěkně popořadě.
Žádné komentáře
 
Ahoj ahoj děkuji za vaši návštěvu